Tichý, Zdeněk A.: Titus Andronicus_Let mouchy

Titus Andronicus

Nejbrutálnější tragédie Williama Shakespeara Titus Andronicus se dočkala krátce po sobě hned dvou uvedení. Po Divadle v Dlouhé se představila v Disku, kde ji jako absolventskou inscenaci katedry alternativního a loutkového divadla DAMU nastudovala Petra Tejnorová. Svět Shakespearových hrdinů je vymezen Mocí, Vášní a Pomstou. Hra začíná návratem vojevůdce Tita do Říma, kde podpoří jednoho z uchazečů o císařský trůn. Ale přízeň nového vládce ho nečeká.

Císaře totiž okouzlí zajatá gótská královna Tamora a rituální poprava jejího syna stojí na počátku série vražd a zvrácených činů. Tamořini synové například znásilní Titovu dceru Lavinii, useknou jí ruce a vyříznou jazyk, aby je posléze Titus zabil a z jejich těl připravil hostinu pro Tamoru. Inscenace se odehrává v rohu sálu, na scéně těsně sevřené hledištěm ze dvou stran. Všudypřítomnou krev nahrazuje bílý pudr, herci rozehrávají divoké tanečně akrobatické výstupy a struny emocí vibrují i pod údery živé hudby, v níž se spojují party pro perkuse, klavír a pěvecký sbor. Ovšem vzhledem k radikálnímu zkrácení textu není snadné se orientovat ve vražedném reji, kde účinkující ztvárňují více postav – nezřídka oběti i jejich katy. Nicméně Petra Tejnorová a dramaturg Matěj Samec signalizují již titulem Titus Andronicus_Let mouchy, že jim nešlo o převyprávění Shakespeara do poslední repliky. Jejich východisko je možné chápat jako citaci jedné ze scén, kde Titus zabíjí mouchu, ale i v širším kontextu. Lidé se zabíjejí stejně snadno jako obtížný hmyz. A pohříchu je tahle fascinující krvavá mucholapka rovněž pojmenováním současného světa, kde sahají po samopalu i nezletilí školáci.

Zdeněk A. Tichý (Aplaus, Reflex 48/2007)

Loutkář 1/2008, s. 37.