Kosová, Petra: Kašpárek, Indiáni a woodstocková babička

Plzeňské Divadlo Alfa si umínilo, že najde pohádku, v níž by vrátilo Kašpárka nejmenším dětem. V posledních letech se sice Kašpárek v Alfě objevoval, jenže v inscenacích určených starším dětem a dospělým, jako byly například „Jéminkote, Psohlavci“ nebo „Doktor Faust“ a „Don Šajn“.

Byl to Kašpárek staršího ladění, tedy kníratý vychytralý chlápek, který důsledně pečuje výhradně o svoje vlastní blaho. V inscenaci „Kašpárek a indiáni“ je hlavní hrdina ve výtvarném výrazu trochu podobný někdejšímu hrubozrnnému vyčůránkovi (jenže bez kníru), je však přece jen mladší a až na drobné skopičiny pomáhá lidem i kouzelným bytostem. A přece není tím slušným chlapečkem, kterého mohli vídat naši předci v sokolských a jiných spolkových divadýlkách. Je spíše adolescentem.

Původně procházel dramaturg Pavel Vašíček staré hry s Kašpárkem, zdali by nešly upravit. Přečetl jich kolem stovky a nakonec zvolil současný text brněnského herce a režiséra Jiřího Skovajsy „Kašpárek a indiáni“. Byla to nejspíše šťastná volba; úprava starých hříček, to by byl tvrdý ořech – a byť v inspiraci několika z nich, stejně by nakonec asi musela vzniknout nová hra. Někdy v budoucnu se možná Pavel Vašíček k tomuto záměru vrátí; teď lze konstatovat, že Skovajsův text byl příhodným východiskem a nabídl lecjaké atrakce. Jako jsou třeba kontrastní prostředí českého venkova, dlouhé plavby za oceán a hlavně exotika indiánského kmene Čajokafů.

Příběh je nový a neokoukaný a plzeňští tvůrci – ještě režisér Tomáš Dvořák a scénograf Ivan Nesveda – text upravili a leccos dalšího přidali. Vycházejí z klasického maňáskového divadla, jen ještě přitvrdili na rychlosti tempa; a rychlý spád maňáskům vyhovuje. Moderní a řízná je také hudba, což je kolonka, v níž najdeme jméno Michala Vaniše. Píši moderní hudba, i když můžeme melodie provázející kouzelnou babičku, která se s indiánským šamanem seznámila nejspíše v devětašedesátém ve Woodstocku, označit za retro. Jenže ony jsou písně tohoto stylu stále hrané a obdivované. Koneckonců lechtivá dechovková píseň „Jeníčku, těš se, Mařenko, načpak“, kterou ze starého rádia poslouchá Škrhola, rovněž neztratila u starší generace na popularitě. Ještě poznámku: v hudebním ruchu se někdy ztrácejí povedené texty Blanky Josephové-Luňákové, což je škoda. A je jisté, že reprodukovaná hudba na bezprostřednost a účinek té živě zahrané prostě nedosáhne.

Scénu tvoří z největší části dlouhá šála, která se odvíjí na horizontu. Krajina plynule ubíhá z Čech až do Ameriky a pás je, zdá se, nekonečný (v Alfě ho považují za vážného konkurenta Maroldova panoramatu). Ivan Nesveda se vyřádil také na loutkách indiánů; z jejich ostře řezaných tváří můžete vyčíst jména Rudá kachna či Divoký svišť.

Herci jsou čtyři – Blanka Josephová-Luňáková, Martina Hartmannová, Robert Kroupar a Martin Sádlo Bartůšek. Kromě Kašpárka Roberta Kroupara si každý z herců střihne tři role a přitom jsou postavy nezaměnitelné.

Inscenace v některých místech povzbuzuje děti ke komunikaci – a tehdy se publikum nejvíce raduje. Je jich ale málo, nebo rychle odezní: sotva začnou prckové pokřikovat na loutky, že za nimi spí zlý grizzly, už je medvěd odhalen a okamžitě zkrocen; tady mohli inscenátoři vyjít dětem víc vstříc a dopřát jim trochu toho křiku a napětí. Když už jsme u medvěda, nezapře inspiraci americkým Méďou Béďou, takže je spíš pouťovou atrakcí, než nebezpečnou šelmou. Tenhle zcizovák děti asi nepochopí a u dospělých slaví úspěchy střídavě.

K příběhu: Kašpárek splní slib daný hippie-kouzelné babičce, v Americe odevzdá kouzelnou švestkovou vodu šamanovi a doveze jí od šamana kouzelný bubínek, navíc napomůže lásce indiánských zamilovaných. A nezapomene vrátit manželům Škrholovým necky, na kterých se za oceán vypravil. Cesta je to dobrodružná a většinou i svižná a vcelku zábavná. V závěru babička Kašpárka poučí: „Make Love, Not War“. Tuhle radu ale nevstřebají ani předškoláci s rozšířenou výukou anglického jazyka. Pobaví dospělé, jaké poučení však je určeno dětem? Když budou hodné a pojedou babičce pro dárek do Ameriky, budou si moci vyčarovat přehršli rozdováděných párků? Navzdory nejasnému poslání děti novinka hodně baví a do hry je vtahuje i blízkost kukátka, neboť herci i diváci jsou spolu na jevišti. A díky vtipným narážkám určeným dospělým jsou „Kašpárek a indiáni“ vhodným představením pro celou rodinu.

Petra Kosová

Divadlo Alfa, Plzeň

Jiří Skovajsa: Kašpárek a indiáni

Režie: Tomáš Dvořák

Úprava: Pavel Vašíček

Texty písní: Blanka Josephová-Luňáková

Výprava: Ivan Nesveda

Hudba: Michal Vaniš

Premiéra 10. 12. 2007.

Loutkář 1/2008, s. 25.