Vojíková, Silvie: Ze Lhoty až do San Francisca

Novou sezónu zahájila v českobudějovickém Malém divadle pohádka Čert a kočka, kterou hostující režisérka Alžběta Tichoňová sepsala volně na motivy pohádky Jamese Joyce.

Původní starobylé francouzské městečko nahradila Horní a Dolní Lhotou, kterým scénografka Eva Blahová propůjčila podobu malebného náměstíčka, jež dýchá poklidem a bezstarostností a evokuje idylickou atmosférou prvorepublikové éry. Náměstíčko slouží maňáskům a muppetům jako úžasný labyrint pro honičky, schovávání a další dovádění.

Dny tu plynou v příjemném stereotypu (každé ráno se v jednotlivých rodinách opakují tytéž repliky). Idyličnost narušuje jen odvěká rivalita mezi Horňáky a Dolňáky, čehož využívá místní čert. Rozhádané sousedy rozdělí nejprve zdí, pak propastí a nakonec spáchá poslední čertovinu: prodá starostovi most pod podmínkou, že první, kdo po něm přejde, bude patřit peklu. V druhé dějové lince se odvíjí příběh roztomile zamilované dvojice Vendulky (Lucie Škodová) a Lukáška (Jiří Šponar), která všechny Lhotecké zachrání. Lukášek totiž vyšle na most kočku a čert starostlivě jihne: bere ustrašenou chudinku pod svou ochranu. Horní a Dolní Lhota se od těch dob jmenuje San Francisco. Jak vidno, poetika nonsensu a hravosti se stává jedním ze základních inscenačních principů.

Průvodcem příběhu je paní Policie (Jana Vanýsková), navenek nekompromisní strážkyně zákona, která svou přepjatostí občas vzbuzuje pobavení. Do určitých událostí se zapojují i samotní dětští diváci – např. při hádankové soutěži mezi Horňáky a Dolňáky, kdy radí a fandí. Z úst lhoteckých soutěžích se ozývají i lehce absurdní odpovědi – např. kamion je dle jejich mínění hlavonožec. Některé zdánlivě osamocené motivy se postupně absurdně propojují – např. chvíli po soutěži v rozhlase hlásí, že na dálnici se srazil kamion se stádem hlavonožců. Z rádia se line písnička o San Franciscu a v závěru se ve Lhotě opravdu objeví most z uvedeného města.

Čert (Tomáš Sukup) je stylizován do podoby lyrika, jenž si libuje v patosu a sentimentu. Svou chorobnou touhou po klidu vzbuzuje spíš soucit než strach a jeho vykouzlení mostu se poněkud překvapivě (vzhledem k jeho povaze introverta) proměňuje v efektní taneční show.

Inscenace Čert a kočka je především nápaditě vizuální podívanou, podbarvenou pohádkovou magičností a prosycenou vtipem. Pobaví děti (senzační zprávy o tom, že Bob a Bobek se přestěhovali z klobouku) i dospělé – pro ty jsou připraveny aktuální zprávy o pražské zelené chobotnici. Výrazně se pracuje s náznakem, klipovitostí a důrazem na detail. Právě zaměření na detail občas přebíjí funkčnost příběhu jako celku, a tak řada situací, byť sebezdařilejších a vypointovaných, zůstává spíše osamocenými výstupy. Problematickým se stává rovněž udržení svižnosti a dynamičnosti jevištního dění, což se pravděpodobně po několika reprízách urovná. Ke kladům inscenace pak patří dokonalé propojení poetična, pohádkovosti a humoru.

Silvie Vojíková

Malé divadlo České Budějovice

Alžběta Tichoňová: Čert a kočka

Režie: Alžběta Tichoňová j. h.

Dramaturgie: Zdeněk Jecelín

Scéna: Eva Blahová j. h.

Hudba: Jiří Štolfa j. h.

Premiéra 13. 10. 2007, psáno z reprízy 30. 10. 2007

Rozhovor Silvie Vojíkové s režisérkou Alžbětou Tichoňovou nejen o inscenaci Čert a kočka přinášíme v tomto čísle na Stránkách pro divadelní mládí.

-red-

Loutkář 6/2007, s. 253.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.