BLAHOPŘEJEME
Josef Ešpandr
„K divadlu mě přivedli rodiče. Hráli nám doma loutkové divadlo, maminka byla ochotnice. Od mých šesti let jsme s ní chodili do ,velkého‘ divadla, hlavně na opery, které jsem se naučil mít rád a miluji je dodnes. V devíti letech jsem si zhotovil vlastní loutkové divadlo, kterým jsem obtěžoval své okolí. V roce 1963 mě bratranec přivedl do Říše loutek. Začínal jsem zde jako osvětlovač a po pauze, kdy jsem nastoupil na vojnu, a po loutkohereckém kurzu u Hany Zezulové, jsem se konečně dostal k loutkám. V roce 1991 jsem dostal nabídku, abych si zahrál Dona Giovanniho ve stejnojmenné loutkové opeře. Zde jsem se poprvé setkal s profesionály: s J. Vidlařem, M. Slepičkou, J. Davídkem, K. Brožkem. V r. 1993 mi bylo nabídnuto účinkování v další z mých milovaných oper – loutkové Rusalce. Při té příležitosti jsem se zde mohl na scéně potkat s mnohými členy z Divadla S+H. Dokonce jsem alternoval roli prince s Martinem Kláskem, uměleckým šéfem tohoto divadla a interpretem Spejbla a Hurvínka. Ten mi koncem roku 1993 nabídl angažmá. Ředitel divadla Miloš Kirschner si mě vyzkoušel a k mé radosti jsem se od ledna 1994 stal členem souboru. Mám tři již dospělé děti, kterým jsem, stejně jako rodiče mně, předal lásku k divadlu, jemuž se amatérsky věnují.“
Gratulace Janě Prachařové
Janu přinesl Mikuláš. Před 70 lety. Položil ji do kolébky herecké rodiny Želenských. Do vínku přibalil smysl pro humor, velkorysost a zodpovědnost. (Láska k divadlu byla jaksi samozřejmostí!) Divadelní fakultu – katedru loutkářství vystudovala už jako žena Ilji Prachaře a maminka dvou dětí, Madlenky a Davida.
V životě člověk pozná nemnoho lidí, na které nezapomene. Jedním z nich je pro mne právě Jana. Obdivuji její profesionalitu a pokoru, s jakou přijímá veškeré úkoly v loutkoherecké skupině České televize. A to prosím už přes 40 let! Její herectví se ale neomezilo jen na práci loutkohereckou. Právě nedávno jsme ji mohli znovu vidět ve starším filmu Jana Němce O slavnosti a hostech po boku Ewalda Schorma.
Hoden obdivu je i její obětavý vztah k rodině.
Milá Jano, přeji Ti jménem svým i všech, kteří Tě mají rádi, aby Tě nikdy neopustil Tvůj smysl pro humor a vnitřní síla, která Ti pomáhá překonávat nepřízně života!
Tvá Jitka Dvorská
Blahopřejeme samozřejmě všem jubilantům a čtenáře upozorňujeme na rozhovor s Jiřím Středou v tomto čísle. Odpovědi na otázky, které jsme položili dalšímu jubilantovi (a dlouholetému spolupracovníkovi naší redakce) Karlu Makonjovi si přečtete až v příštím roce – v Loutkáři 1/2008.
Loutkář 6/2007, s. 242.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS