Doubrava, Stanislav: 39. PIF - Zagreb

Zkratka PIF (Pupteatro internacio festivalo) pochází z doby, kdy festival pořádala mezinárodní esperantská organizace a povinností pro účast souborů bylo znát text představení v esperantu. To naštěstí pominulo a Zagreb získal mezinárodní loutkářský festival, který je v současnosti nejvýznamější oborovou akcí v zemi.

Díky aktivitě ředitelky Livije Kroflin a respektu světových loutkářů včetně UNIMA (dopisy na podporu festivalu od presidenta UNIMA a dalších, byly otištěny v bulletinu) se daří zažehnávat dlouhodobé snahy o omezování jeho samostatnosti pod tradičním heslem „nedostatek financí“.

Letošní ročník, který byl věnován památce chorvatské loutkářky Kosovky Kužat-Spaič, přivedl do Zagrebu 17 skupin z 9 zemí. Nejvzdálenějším souborem byly Kanaďané z divadla Les Sages Fou, kteří zahajovali s pouličním představením Bizzarium – pouliční akvarium.

Festival má soutěžní charakter; o letošních cenách rozhodovala mezinárodní porota, které předsedal slavný spisovatel a básník Luko Paljetak. Jejími dalšími členy byli Silvan Omerzu – slovinský scénograf, Dubravko Jelačič-Bužimski, autor a dramaturg chorvatské televize, dramaturgyně a teoretička Maria Luko a Stanislav Doubrava (NDL).

Na porotu i na publikum, které zaplňovalo téměř všechna místa, udělal největší dojem slavný španělský sólový loutkář Jordi Bertran z Barcelony, s inscenací ANTOLOGIE. Tvoří ji sedm virtuózně zpracovaných hudebně-divadelních monologů pro marionety. Postavy Dalího, Fakira, Alchymisty, klauna Toti Tipona a dalších, včetně posledního čísla „Dance Macabre“ za hudby AC/DC, vyvolalo nadšené a dlouhé závěrečné ovace. I když byla inscenace určena dospělým, získala ve vzácné shodě i Cenu dětské poroty. Drahnou chvíli byl horkým adeptem hradecký DRAK, který nakonec získal za svoji Perníkovou chaloupku ceny za režii a kolektivní loutkohereckou práci. Výborně si opět vedl slovinský Teatr Matita – Matija Solce se svými Malými nočními příběhy, které již v Čechách zdomácněly. Dvě ceny – za animaci a ztvárnění loutek – mu po právu patřily. Cenu za animaci získala i Italka Laura Kibel s programem Jdi, kam tě nohy nesou (záměrně nepíšu s představením), kde neuvěřitelně šikovně pracovala se svýma nohama, a díky několika výtvarným nápadům fungovala jejich anatomie opravdu překvapivě. Divadlo to moc nebylo, ale zato vlastní kromě jiných i první cenu milánského kabaretu.

Cenu za představení s nejsilnějším humánním poselstvím získalo jemná poetická inscenace pro nejmenší děti Trpaslíkova věž divadla Levandulabábszínház, které se pravděpodobně objeví na Mateřince v příštím roce.

Zvláštním pokusem byl Hamlet loutkového divadla z Ljubljany. Na velkém jevišti hrály velké marionety v aranžmá jako v činohře. První polovina s dřevěnými herci byla zábavná, druhá pak smrtelně nudná a ani příjezd Vikinga Fortinbrasse na bílém koni to nespasil. Slovinský činoherní režisér Vito Taufer se podle mého a dalších v porotě prostě výrazně „seknul“.

Chorvati měli v programu tři tituly. Kouzelná flétna ze Zagrebu nabídla na playback zpívané party od slavných chorvatských operních zpěváků. Toto rozhodnutí degradovalo loutkoherce na pouhé manipulátory (výjimkou byl pouze Sarastro). Velkolepost, byť lehce parodovaná, příliš nevyšla. Vějíř mládí divadla ze Splitu byl adaptací japonské pohádky na scéně černého divadla s pokusy o citace formy bunraku. Standardní, ale nevzrušivé. Poslední z chorvatské série – Striborův les od autorky národních chorvatských pohádek a pověstí Ivany Brlič–Mažuranič, uctívané a nedotknutelné osoby – uvedlo divadlo z Rijeky. Sekera, opasek a motyka jako hlavní postavy příběhu v divadle předmětů a za podpory podivné dataprojekce zachraňovali kultivovaní herci.

Silně zastoupená slovenská reprezentace – Štátné bábkové divadlo a VŠMU – získala sympatie zejména studentskou inscenací Kašpárkovy příhody, svěžím pokusem mladé generace o loutkářskou klasiku. Bratislavskou VŠMU představili na festivalové besedě její pedagogové – vedoucí katedry Andrej Pachinger a Marta Žuchová. Reálně se pak VŠMU prezentovala i výstavou prací studentek scénografie v zagrebském muzeu Mimara.

Součástí festivalové nabídky byla i další skvělá výstava na které Italský kulturní institut představil slavnou jevištní výtvarnici minulého století Mariu Signorelli. Určitě by stálo za úvahu ukázat ji v budoucnu i v Čechách.

Příštímu, jubilejnímu 40. PIFu lze již dnes popřát zdar!

Loutkář 5/2006, s. 210.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.